Tracklist Hide Credits

Symfonie č. 5, Op. 76 Conductor – Václav NeumannOrchestra – Česká filharmonie*
1	Andantino	04:02
2	Tempo di Scherzo	03:39
3	Animato	07:39
Cesta živých. Cyklus Písní Pro Soprán A Klavír, Op. 83 Piano – Radoslav KvapilSoprano Vocals – Naděžda Honzíková
4	O Jednom Putování Text By – Nazim Hikmet*Translated By – Jiří Taufer	01:42
5	A Nyní, My Bídní Text By – Cesare PaveseTranslated By – Vladimír Mikeš	02:29
6	Anna Karenina. Opera, Op. 60 Chorus [hudební těleso] – Sbor Národního Divadla v Praze*Chorus Master – Milan MalýConductor – Karel NosekLibretto By – Alexej Konstantinovič Tolstoj*, N. Volkov*Orchestra [hudební těleso] – Orchestr opery Národního divadla*Translated By – Unknown ArtistVocals – Libuše Domanínská	06:29
Smyčcový Kvartet č. 2, Op. 15 Orchestra [hudební těleso] – Sukovo Kvarteto
7	Adagio Mesto, Espressivo (Křečovická Elegie)	05:15
Sonáta Pro Klavír, Op. 72 Piano – Peter Toperczer
8	Allegro	03:03
9	Adagio	04:52
10	Allegro Con Brio	03:29
Dechový Kvartet Pro Flétnu, Hoboj, Klarinet A Fagot, Op. 64 Orchestra – Munclingerovo dechové kvarteto*
11	Animato	03:07
Filharmonický Koncert, Op. 66 Conductor – Václav NeumannOrchestra – Česká filharmonie*
12	Allegro Deciso	06:19

Notes

http://www.supraphonline.cz/album/110419-classical-anniversary-emil-hlobil-portret-skladatele

Komentář k původnímu LP Supraphonu 1 19 1977 z roku 1976:

Skladatel Emil Hlobil (nar. 11. října 1901) patří mezi nejvýraznější tvůrčí osobnosti dnešní české hudby. Ve 20. letech byl po studiích na konzervatoři a univerzitě ve skladbě žákem Josefa Suka na mistrovské škole pražské konzervatoře. Prazáklad jeho hudební představivosti spočívá ve světě moravské lidové písně, tedy ve zpěvnosti kraje, ze kterého pocházel jeho rod a v němž vyrostl. Odtud nebylo daleko k Sukově lyrice a barvité melodičnosti, z níž vyrůstají Hlobilovy první zveřejněné skladby z 20. a začátku 30. let. V této době prudkého vývoje moderních hudebních výbojů však mladý skladatel nezůstal u zmíněných východisek dlouho. Už od začátku vybočoval ze směru, příznačného pro jeho učitele, k větší pregnanci a konfliktnosti, takže se dostával do blízkosti výrazovosti hudby Janáčkovy. Ve 30. letech přejal podněty tehdejší evropské avantgardy, zejména Stravinského, mladých Francouzů a Hindemitha: smysl pro důsledné konstruktivní řešení skladeb, vyostřenější harmonickou řeč i vůbec vypjatější výrazovost. Tato slohová změna souvisela i s novou orientací myšlenkovou, jak o tom svědčí několik skladeb z této doby, spojených s takovými náměty, jako je typický projev civilizační poezie - Zpěvu drátů S. K. Neumanna - ve Třech písních či orchestrální suita Weekend . K těmto slohovým podnětům pak přibyly některé rysy neoklasicismu, spojené s prohloubenou citovostí a důrazem, kladeným na specifické technické a barevné možnosti hudebních nástrojů, jak je to patrné v Kvartetu pro housle, violu, violoncello a clavicembalo a dalších instrumentálních skladbách. Všechny tyto směry ve 30. a 40. letech přispěly ke zrodu osobitého hudebního vyjadřování skladatele.

(Jaroslav Smolka)